Poradna láska a vztahy

 

Mgr. Eva Ráčková

Desetiletí jsem před sebou tlačila svůj Život silou. Přetlačovala se s ním. Manipulovala vším a všemi, jen aby mne tolik nezraňoval. O co víc jsem tlačila, o to víc jsem dostávala za vyučenou.

 


 

Až moje nemoc, jsem astmatička, mne zastavila a já začala konečně naslouchat lidem kolem sebe a svému tělu.
Všechno je jen o našich vlastních rozhodnutích. Kteroukoliv cestou se vydáme, ta nás dovede přesně tam, kam chceme dojít. Chceme a ani to nemusíme na vědomé úrovni vědět. Každou vteřinou, každou myšlenkou, každým činem tvoříme svůj život, svou minulost, přítomnost i budoucnost. A nemůžeme nikde reklamovat, jen sami u sebe.

Pracuji především s lidmi, kteří pociťují nedostatek sebevědomí, sebeúcty, mají problémy ve vztazích, potýkají se s traumaty po partnerově nevěře, po rozvodu nebo ztrátě zaměstnání. S lidmi, jejichž svět jakoby potemněl a oni nevidí cestu ze tmy ven...

 


 

Dotazy 

 
# Veronika K. 2011-10-11 14:42
Dobrý den, můj přítel mě několik měsíců podváděl s mou nejlepší kamarádkou v době těhotenství i po něm co jsem byla v porodnici. Stále na to musím myslet. Vím bohužel veškeré detaily, že spolu spali i když jsem seděla kousek od nich s pupíkem dva dny před porodem a pak za mnou přišly jako by nic.

Dokonce jsem ho jednou za ní odvezla (prý kolegou) pak jsem si pro něj přijela, to bylo někdy týden před porodem. Jezdily jsme k ní na víkendy jela jsem od ní i rodit, ona jezdila k nám i se svojí dcerou vařila jsem jim jedla s nima u jednoho stolu a on za ní jezdil po práci před prací,tvrdil jak musí do práce v sobotu a byl u ní. V práci řekl, že jde semnou na kontrolu podívat se malou a byl u ní. Na kontrole samozřejmě nebyl ani jednou musel přece do práce.

Nemůžu se z toho vzpamatovat je to měsíc co to vím přítel brečel prosil mě jak nás miluje atd. Nemůžu spát jsem nervní protivná skoro nic nedělám všechno mi padá z rukou a dokonce jsem přišla i o mlíko. Jak se přes to přenést?
 
 
# Eva Ráčková 2011-10-14 13:15


Věřím, že Vás to moc bolí a je mi to líto. "Zrada" dvou blízkých lidí je skutečně bolestivá.
Pomyšlení, že otec dítěte, které nosíte a které je teď miminko, Vás je schopen podvést, možná i opustit a nechat na holičkách, je navíc stresující, protože Vás může i uvrhnout do nejistoty, co bude dál. Opustí Vás i Vy zůstanete na dítě sama?
Těch otazníků se Vám asi v hlavě honí víc...

Ptáte se, jak se přes to máte přenést?

Nu, osobně si myslím, že to záleží na tom, jak se k tomu postavíte. Co je pro Vás momentálně prioritou - zda Vaše rozhořčené a podvedené Já a nebo zda Vaše Já - matka.
Musíte se mezi těmito "Já" prostě rozhodnout a řešit emoce jen jednoho z nich.

Pokud si vyberete rozhořčené, ublížené, ukřivděné a podvedené "Já" milenka a partnerka, můžete se v tom utápět hodně dlouho. Emoce, které s Vámi v tomhle případě "cvičí" není jen tak jednoduché zvládnout. Musíte si v sobě pak "vyčistit" všechen ten emocionální nepořádek, který jste si za roky života nastřádala a který je vlastně živnou půdou pro všechno to úblížení, ukřivdění, smutek, bolest..... prostě musíte si poléčit všechna stará i nová zranění současně. Protože platí, že stejné přitahuje stejné. Co v sobě nemáte, to nemůže živt to, co se Vám někdo snaží dovnitř "nacpat"...

Také si můžete vybrat své Já - matka. Tady se v první fázi můžete uklidnit, protože přítel s Vámi zůstal a nejspíš Vás i dítě opravdu velmi miluje. Jen ještě není dost zralý na to, aby to nejen říkal, ale také dokázal - dal Vám pocit bezpečí a jistoty, abyste se mohla soustředit na dítě. Ale při tom nezapomínat i na něj - to je častá chyba, kterou my matky děláme - odsuneme otce do pozadí a věnujeme se jen dítěti. Pak se ovšem někdy, zvlášť pokud není partner dostatečně vyzrálý a komunikativní, začnou dít věci....

Prostě srovnejte si to v hlavě a v srdci. Nesnažte se vyřešit všechno hned a najednou. Netlačte na druhé, ale ni sama na sebe. Neutápějte se v sebelítosti. Co se stalo, stalo se a ani když se utrápíte a Vaše miminko umře hlady, tak už se to neodestane. Postupně zkoumejte svoje emoce a hlavně to, co je za nimi, protože za nimi jsou jen a jen "blbé myšlenky", různé prastaré strachy, s mnohými z nich nemá ani to, co se stalo, přímo nic společného.
Uvědomte si, že i když Vy nebudete spát, na situaci to nic nezmění, za to když se pořádně vyspíte, soustředíte se sama na sebe a na své dítě, přítelova nevěra sice nezmizí, ale Vy sama načerpáte fyzické i psychické síly na to, abyste se s jejími následky dovedla vyrovnat.

Pokud jde o něj, není důležité, jestli Vám pláče na rameni a ujišťuje Vás o své nehynoucí lásce, důležité jen je, zda se o Vás i dítě stará, můžete se na něj teď spolehnout, je s Vámi, když si o to řeknete - můžům se totiž musí zcela jasně říci, co po nich chceme, oni nám to z očí fakt nevyčtou - je pro Vás opporou v běžném životě.

Věřte mi,že v emocích nic nevyřešíte, nic se neposune jinam, jen budete klesat hloub a hloub do beznaděje.
Ono se říká, že všechno zlé je pro něco dobré. Platí to stoprocentně, ale pouze tehdy, pokud si dovedete z každé situace vzít svůj vlastní podíl na ní a poučit se. Vše ostatní je třeba "vrátit" tam, odkud to k Vám přišlo.
Zkuste to.

Hodně štěstí a netrapte se, každé "neštěstí" jednou odejde, je jen na nás, kdy :o)
 
 
# Lucie 2011-10-23 09:32
Dobry den ,s manzelem jsme spolu 4 roky mame dvouletou holcicku.Nedavno se obratem uplne zmenil.Sproste nadava,ponizuje ,je na me hodne zlej.Je mi to strasne lito.Snazila jsem to resit po dobrem i po zlem.Kdyz chci aby jsme si promluvili tak rekne at mlcim.Chodi v o vikendech pryc-udajne s kamaradama ale me sebou nechce ted zacal i v tydnu.Telefon si schovava a ma na nem heslo.Netravime spolu vubec nak prijemne cas protoze on nechce.Neustale mi neco vycita a uz mi prijde ze si najde neco jen proto aby mi mohl ublizovat.Uz nevim jak dal....
 
 
# Eva Ráčková 2011-10-30 10:43


Lucie, takže se nejspíš domníváte, že je Vám Váš muž nevěrný, že? Toužíte po jistotě, ale až ji budete mít, unesete ji?

V takovéhle situaci je podle mého názoru nejlepší se neobracet o pomoc vně - tedy snažit se "napravit" druhého člověka, ale obrátit se dovnitř - sama k sobě. Udělat si v sobě jasno a tedy začít si klást nikoliv otázky: je mi nevěrný? Co já budu dělat? atd, atd.,
ale zcela jiné otázky, například: Proč se to děje právě MNĚ. Co ve mně je špatně, že si takové chování ke mně můj nejbližší člověk vůbec dovolí? A proč já mu to dovolím? Potřebuji vůbec takového muže? A když ano, tak k čemu? Co mně má jeho chování naučit?...
Nejspíš sebeúctě a zdravému sebevědomí...a proč je vlastně nemám? Co mi brání v tom, abych mu jasně dala najevo, že ke mně se takto chovat nebude a nesmí?....
To jsou velmi bolestivé otázky a je třeba si je VŽDY poctivě zodpovědět, pokud chcete mít takzvaně "čistý stůl".
Až to uděláte, jistotu o tom, co se s Vaším mužem vlastně děje, nejen mít budete, ale hlavně se z toho, co se dozvíte, nezhroutíte. Budete to totiž už umět řešit.

Mnoho žen, které si prošly partnerovou nevěrou a které se zpočátku hroutily, a které TOTO pak udělaly - vyčistily si svoje vlastní nitro, svoje bolístky a křivdy, zranění z dětství a dospívání - mi potvrdilo, že jsou vlastně tomu svému nevěrníkovi vděčné. On je totiž donutil, aby se na sebe podívaly bez jakýchkoliv růžových brýlí, aby rozeznaly své masky, které si v jednání s lidmi i samy před sebou nasazují, a aby je s konečnou platností odhodily. Aby se zase staly samy sebou. Všechny říkají, že jejich život to nesmírně zkvalitnilo, protože všechnu energii, kterou používaly na zahnání různých strachů a hraní her s druhými i se sebou, teď mohou plně využít pro sebe. Mohou naplano žít.
Já vím, není to lehké, ale jde to.

Vykašlete se na to, co říká a kam chodí Váš muž, nemyslete na to, s kým tráví svůj čas. Víte, když Vy nejste dost dobrá pro něho, není ani on dost dobrý pro Vás. Až to pochopíte, řešení příjde samo. A abyste to pochopila, najděte si dobrého terapeuta a pusťte se s ním do hlubin svého nitra. Zkoumejte sama sebe, zjistěte, proč se Vám dějí věci, které se Vám dějí a jak by se mohly dít jinak. Tak, abyste byla šťastná.

Nebojte se, zvládnete to. Máte k tomu dost sil, jen o tom zatím nevíte.

Hodně štěstí.
 
 
# Katka 2011-12-01 18:45
Dobrý den,měla jsem spíše nefungující 3 letý vztah, našla jsem si milence jako útěk, vzrušení, dobrodružství. Postupně jsme se do sebe s milencem zamilovali a nevěra se samozřejmě provalila, přítel se se mnou rozešel (milenec měl rovněž nefungující vztah a dítě - rozešel se s přítelkyní).
Během našeho mileneckého vztahu měl i jiné milenky (věděla jsem o tom a ani mi to nevadilo)
Na začátku našeho vztahu mi řekl, že mi nechce lhát, že na lhaní už stroskotaly všechny jeho vztahy, ale že "jiné ženy na sex" bude mít vždy. Ale že mě miluje,nebude mi nikdy lhát, nechce mi ublížit, bude mi vždy partnerem, oporou, bude se o mě starat tak jak se o ženu starat má.(A TO ZATÍM NIKDY NEPORUŠIL - JE MI MILUJÍCÍM MUŽEM).Jen občas se trápím, protože mám pocit, že to přehání :(spí s ženami z mého okolí - některé znám osobně (ony neví, že já to vím).nikdy neměl stálou milenku nebo dokonce vztah, mám strach, že po svatbě (chystáme ji) to bude jinak,někdy mu nevěřím
 
 
# Eva Ráčková 2011-12-06 21:56


Katko, je těžké Vám poradit. Když řeknu: naslouchejte své duši, nevím, zda mi budete rozumět, co tím mám na mysli...
Víte, my lidé si věci někdy velmi komplikujeme. Během staletí jsme si vytvořili normy, které my sami nejsme schopni dodržovat, Jednou z takových norem - někdo tomu vzletně říká morálních principů - je věrnost mezi partnery. Já sama neznám definici věrnosti. Nejsem si jistá, zda je v naší civilizaci věrností myšlena věrnost fyzická, psychická, částečná či absolutní...prostě nevím.
V jiných civilizacích je to zase jinak, naprosto normální je mít několik manželek nebo třeba i manželů...

A teď babo raď!

No, asi neporadím.
Opět jen říkám: naslouchjte hlasu své duše, tedy své intuici, pocitům, všímejte si svých snů, toho, co se děje kolem Vás a co Vás potkává. Všímejte si, jak se cítíte.
A tím vším se řiďte.
Já osobně si myslím, že bazírování na jakési nedefinované věrnosti je pokrytectví. Ovšem na druhé straně čeho je moc, toho je příliš.
Sama pro sebe si definujte, co je pro Vás nejdůležitější. Co to pro Vás vlastně znamená někomu věřit. Pokud pak bude v souladu Váše mysl i Váše srdce, nemusíte se ohlížet na nic a na nikoho. Pokud tomu ale tak nebude, může Vám kdokoliv radit cokoliv a stejně nebudete spokojená.
Takže do třetice: naslouchjte hlasu své duše.
Hodně štěstí.
 
 
# Slávka 2011-12-05 14:23
Synovec /VŠ/ ztratil zaměstnání po víc jak 20 letech-je mu 50 roků.Ani po 1/2 roce nemůže najít nové.V té době došlo u něj k nevěře s býv. spolupracovnicí .Ztrátu zaměstnání asi těžce nese-je uzavřené povahy. Děti jsou dospělé-studenti. Manželka hrozí riozvodem a jsou tam nyní časté konflikty Součástí je rodinný dům s rodiči.On se údajně rozvádět nechce. Určitý nesoulad povah se projevuje. Nevěra snad trvá.-utěšitelka.
 
 
# Eva Ráčková 2011-12-06 22:10


Slávko, teď nerozumím, co ode mne očekáváte....
Na co se vlastně ptáte.
Synovec je dospělý muž, požádal Vás o radu a i Vy se chcete poradit než mu odpovíte?
Nebo to byla jeho žena, kdo potřebuje Vaši radu a která situaci nezvládá stejně jako on?
Nebo sama máte pocit, že byste měla nějak "zasáhout".
Opravdu nerozumím, oč Vám konkretně jde.

To jediné, co Vám mohu podle toho, co jste napsala, říci je, že si myslím, že dva dospělí lidé v situaci Vašeho synovce a jeho ženy by měli ale honem rychle pokrotit svá ega a spíš než s výhrůžkami a útěkem od nepříjemné reality započít co nejdříve se záchrannými pracemi na společné "potápějící se lodi".
Dnes skutečně nejsou v situaci, kdy by si mohli dosytosti vzájemně otloukat o hlavu své mindráky a ukřivdění, spíš by měli táhnout za jeden povaz, aby nešli oba ke dnu. A s nimi i jejich rodiče a ještě nedostudované děti.
 
 
# Vercaca 2012-02-17 10:45
Dobrý den,řeším jeden velký problém a to nevěru mého manžela.Jsme spolu 10 let z toho 7 let manželé.Před měsícem mi oznámil,že má milenku a že bude s ní.Problém je v tom,že pracuje mimo místo bydliště a domů jezdí 1x za 14 dní.Slečna je kolegyně z práce.Bude i nadále jezdit domů jako doposud máme 7letou dceru,kterou má moc rád a bude přispívat měsíčně 20tis.Jeho plat je jednou takový,máme hypotéku na dům.Jsem rozhodnutá počkat až to se slečnou přestane být růžové a protože ho mám pořád ráda,dovedu mu odpustit a vrátit náš vztah do dřívějších kolejí.Nikdy jsme se nepohádali,podl e jeho slov se vytratila z našeho vztahu vášeň.Proto se to stalo.Doma jsem v klidu,dáme si pusu na přivítanou,dove du s ním o tom mluvit,nehyster čím(i když uvnitř křičím o pomoc).Co ještě udělat aby byla šance ho vrátit zpět??
 
 
# Eva Ráčková 2012-02-20 11:25


Myslím, že jste to uchopila správně.
Víte, já jsem přesvědčená, že tyhle situace nejsou ani tak o "nevěrníkovi", ale o nás samotných.
Co ještě více udělat?
Především vykřičet to, co máte uvnitř. A pochopitelně že nikoliv na něj, ale někde v chráněném prostředí, kde se budete cítit dobře a za pomoci citlivého průvodce - terapeuta. Potřebujete se zbavit všech svých vlastních zranění a vzorců, které Vám způsobují, že do Vašeho života přicházejí tyto zkoušky.
Potřebujete se v první řadě vybrečet a vykřičet. Srovnat si a utřídit to, co vám "jede" v hlavě a hlavně se potřebujete dostat sama k sobě - ke svému srdci, které je zraněné. A to už asi hodně dlouho.

Já vám mohu nabídnout kruh žen, které mají podobné zkušenosti jako Vy, terapii, která Vám ukáže, kudy byste také mohla jít.
Pochopitelně to ale není jediná cesta.
Na internetu najdete spoustu možností, jak si odblokovat staré bloky, rodové vzorce a dávná zranění.

Milenka Vašeho muže je jen zástupný problém, to Vy dobře víte a proto reagujete jak reagujete. Váš muž skutečně procitne a to tím dřív, čím dřív se žena, kterou si před lety vzal, promění v tu, která v něm zase vzbudí zapomenutou vášeň.
A Vy tu schopnost máte :)
Nebojte se.
Rozhodnout se, jak ji zase najdete, ale musíte už sama.
Držím palce.

(pokud Vám alespoň pro začátek pomůže kniha, přečtěte si od Davida Deidy Cestu pravého muže)
 
 
# Petoczová Ivana 2012-03-19 20:47
Dobrý den. Budu vdaná 22 let. Můj manžel je mi taky nevěrný. A není to poprvé. Když se to stalo poprvé,tak jsme si vše vyříkali a já mu odpustila. Už jsem se k tomu ani nevracela. Myslela jsem ,že je všechno v pořádku. Celých pět let. Chodíme se bavit do společnosti,jez díme po výletech, v sexu si rozumíme.

Minulý týden,jsem náhodou zjistila, že má poměr. Tak půl roku. Je to šok, nechápu to. Proč? Když jsem mu to řekla, že to vím, tak nejdříve zapíral, ale pak řekl, že je to pravda. Ptala jsem se, jestli to chce se mnou ukončit nebo jak si to představuje. Odpověděl, že mě má rád a chce být se mnou. Jezdí kamionem a na víkendy je doma. Říká,že se na mě těší. A že mám dělat jako když se nic nestalo.

Já nevím co mám dělat. Připadám si jako zmuchlaný papír hozený do kouta. Sebevědomí na nule. Ta jeho milenka to ví,že jsem to zjistila. Bojím se, že to ukončí jenom jak se říká na oko a pak se k tomu vrátí. Nevím. Jsem hloupá ale mám ho pořád ráda. Neumím všechno popsat tak jak bych chtěla. Jenom to muselo ze mě ven. Děkuju.
 
 
# Eva Ráčková 2012-03-22 13:07


Nemyslím si, Ivano, že jste hloupá. Naopak, uchovat si lásku po 22 letech manželství je velmi hezké. Také chápu, že nevíte, co dělat, jste zraněná, cítíte se zrazená a ponížená.
Jenže Vaše pocity jsou pouze výsledkem Vašich myšlenek.
Zaměřte se na ně.

Jaké to jsou KONKRETNÍ myšlenky?
Co konkretně si spojujete s manželovou nevěrou a co z toho se také ve Vašem reálném životě naplňuje?
Přestal se na Vás těšit?
Přestal se o Vás starat? Dávat Vám peníze?
Přestal se Vám věnovat?
Přestal se s Vámi milovat?
Co je ve Vašem vztahu teď JINAK?
A proč vlastně?
Jak k těm případným negativním změnám přispíváte Vy sama?
Co vlastně nemůžete KONKRETNĚ snést na nevěře Vašeho muže?
atd. atd.

Vyhodnoťte si pravdivě odpovědi na tyto otázky, možná Vás napadnou ještě další a pak určitě najdete odpověď na svou otázku: co mám dělat...

Víte, váš muž je mnoho dnů a týdnů mimo domov. Nikdy ho nemůžete uhlídat. Nikdy.
Pokud se s tímhle nevyrovnáte, budete se pořád trápit.
Pokud to zvládnete a budete v době, kdy on není doma, věnovat svůj čas něčemu jinému než jen přemítání nad tím, zda Vás právě nepodvádí a v době, kdy je doma si užijete naplno vzájemný vztah, uvidíte, že se situace změní.
Získáte zpět své ztracené sebevědomí a pak se sama rozhodnete, zda Vám tento způsob života vyhovuje. A pak to zcela přirozeně bude zase Váš muž, kdo si bude muset pokládat nepříjemné otázky a pravdivě si na ně odpovídat.
Hodně štěstí a nebojte se.
 
 
# Petoczová Ivana 2012-03-22 13:40
Dobrý den. Mockrát Vám děkuji. Už čtení ostatních příspěvků mi pomohlo přemýšlet o všem jinak. Tak snad to zvládnu. Ještě jednou moc a moc děkuju.
 
 
# Eva Ráčková 2012-06-03 19:27


Není za co. Nezůstávejte se svým trápením prostě sama, znáte to: víc hlav, víc ví :o)
Ale také pozor, protože i platí: hodně psů, zajícova smrt.

Dobré je si najít vždy někoho, kdo vám dá jiný nezaujatý pohled na věc, která Vás trápí.
Hodně štěstí.
 
 
# Monika 2012-04-02 13:51
Dobrý den.

Jsem vdaná 18 let, máme dvě dospívající děti. Před 14 dny jsem zjistila, že se můj muž zhruba necelý rok schází s jinou ženou, také vdanou. Po nějaké době, kdy jsem něco tušila, jsem si přečetla sms, kde ho oslovovala broučku a chtěla ho vidět, aspoň na chvíli. Tvrdí, že spolu nespali, pouze se scházeli na oběd a na kafe a povídali si. Nicméně přiznal, že sex s ní mít chtěl, na otázku, proč tedy nic nebylo, odpověděl, že neví.

Den po mém zjištění jí prý zavolal a vše ukončil, s tím, že ho to mrzí a chce být jen se mnou. Snaží se, je víc se mnou, máme i často (hezký) sex. Já se naopak snažím to překonat, nevyčítám, ale přesto se občas sesypu i před ním, bolí to, žárlím na to, co s ní sdílel, na tu intimitu, že byl zamilovaný nepopírá.

Jak mám překonat tu nejistotu, že to opravdu skončilo, že si jen nedává větší pozor, že mi to neudělá znovu. Jsem uzlík nervů. Naše manželství bylo doposud pevné, vždy jsme stáli při sobě. Jak to udělat, aby bylo zase vše v pořádku?
 
 
# Eva Ráčková 2012-04-03 18:18


Proč myslíte, že Vaše manželství už není pevné? Že nestojíte při sobě? Proč jste uzlík nervů?
Komu to vlastně nevěříte?

Jemu? Sobě?

Z čeho pramení Vaše nejistota?
Co se vlastně vůbec stane, pokud on to udělá znovu?
A co vlastně udělá znovu?
Bojíte se ČEHO?
Že se zamiluje do jiné ženy?
Že Vás nakonec opustí?
Ale to se přece v životě také stává, i to je život.
Proč Vás to děsí?
Co Vám na tom vlastně nejvíc vadí?
Čeho se to vlastně bojíte?

Zkuste si na tyhle otázky PRAVDIVĚ odpovědět. Možná pak zjistíte, že největší nebezpečí Vám nehrozí ze strany Vašeho muže, ale z Vašeho vlastního nitra. Podívejte se dobře, co tam máte. A pracujte s tím, přiznejte si to, přijměte to.
I to jste Vy. Možná se pak přestanete bát.
 
 
# Monika 2012-04-04 12:07
Bojím se toho, že už mu nebudu schopná uvěřit, že už to nebude nikdy jako dřív. Zjistila jsem, že jí stále několikrát denně volá. Mám strach sama ze sebe, že už budu pořád podezírat a hledat za vším i to, co tam není.

Já nejsem moc sebevědomý člověk, momentálně mám sebevědomí na nule. Vím, že jsem přecitlivělá, úzkostná. Prostě to moc bolí, nevím si s tím rady. Ptala jsem se, co by dělal, kdybych se takhle s někým scházela já a byla si s někým tak blízká. Odpověděl, že by mě okamžitě vyrazil. I kdybych chtěla odejít, nemám kam, dům je jeho. Chci se zachovat správně, aby zase vše fungovalo.

Omlouvám se, že píšu páté přes deváté, ale mám v hlavě zmatek. Už to vypadalo, že bude dobře, ale začal mu zvonit mobil, když byl venku a já jsem viděla její číslo. Neovládla jsem se a podívala se. Těch hovorů (on jí, ona jemu) tam bylo strašně moc. Prostě nevím, co mám dělat, aby to nebylo špatně.
 
 
# Eva Ráčková 2012-04-25 21:00


Moniko,
takhle svého muže opravdu ztratíte.
Pak mám jedinou radu: užíjte si ho, dokud je s Vámi, protože zřejmě už dlouho nebude. Prostě vykašlete se na všechnu nedůvěru a nízké sebevědomí, žárlení a úzkosti. Neřešte jeho odchody, telefony, nevěru, protože on stejně nakonec odejde úplně. Nezabráníte něčemu, co jste si v hlavě postavila jako daný fakt: jsem k ničemu a on mne stejně opustí, lásku a štěstí si nezasloužím..
No tak jo, opustí, nezasloužíte...
Život Vám vždycky dá, co si přejete a Vy si přejete přesně toto. Takové je Vaše podvědomé zadání.
Tak si prostě užívejte, že Vás ještě neopustil a chtějte po něm cokoliv, protože stejně nemáte co ztratit.

Ta rada zní absurdně, ale udělejte to.
Uvidíte, co se bude dít.

Pokud to tak nezvládnete, najděte si co nejdřív terapeuta, kouče na partnerské vztahy a začněte na sobe pracovat.
Protože jak chcete věřit druhému člověku, když nevěříte sama sobě?
Jak chcete, aby Vás muž nepodváděl a vážil si Vás, když celým svým chováním a všemi těmi strachy, které z Vás vykukují kudy jen mohou mu říkáte:
Tady jsem, klidně si dělej co chceš, trap mne, ponižuj mne, muč mne... všechno si nechám líbit.

Hm?
 
 
# Simona 2012-04-25 21:57
Od loňského roku (května) mám přítele. Předesílám že je mi 41 let a mému příteli 50 let.Oba jsme rozvedení.Teprve od letošního února je náš vztah normální. Přítel byl pracovně hodně vytížený a proto jsme se skoro neviděli a nikam nechodili. Dost jsem od něj slyšela o tom co vše udělal pro své 2 předešlé manželky kolik peněz investoval zvláště do té druhé. A já si musela říci i o květiny. Když mě vše před týdnem opět přestalo bavit, poznal to a dostal strach že se rozejdeme a slíbil, že se bude snažit vše napravit. Ale vše mu musím říkat a to mě nebaví.

Navíc se po rozvodu který byl před 5 lety přestěhoval k 80-leté matce do chalupy kterou rekonstruuje, což je pro mne další věc která mi dost vadí. Mluvili jsme o tom, že na vesnici v chalupě nechci bydlet, ale je mu se takový život líbí. Je skoro pořád utahaný všechny finance investuje do přestavby. Chci si v našem věku užívat. Přemýšlím o definitivním rozchodu, ale pořád si nejsem úplně jistá. Mám ho pořád ještě ráda. Co mám dělat? Ještě ho mám pořád ráda..
 
 
# Eva Ráčková 2012-04-25 22:32


Simono,
Vy už jistě moc dobře víte, že vždycky je něco za něco.
Budete si tedy prostě muset vybrat:

- život na venkově s ufrflaným a unaveným mužem, který veškerý čas a peníze investuje do opravy domu, a s jeho osmdesátiletou matkou, která může, ale taky nemusí přijmout jinou ženu ve svém prostoru, která může, ale také nemusí časem potřebovat pomoc a péči

- rozchod, v tom případě si ale budete muset nějaký čas užívat sama, pokud to vůbec umíte...

To, že ho máte ráda, to je pro mne zcela neutrální informace. Na tom přece nemusíte nic měnit ani v prvním ani ve druhém případě, to Vás prostě šlechtí. Často se lidé mají MOC rádi, ale přesto spolu nejsou schopni žít, protože jsou natolik rozdílní, že to prostě nejde.
Vy i Váš partner jste hotoví lidé. Nemůžete čekat, že on se změní. nezmění a ani Vy se nezměníte.

Pokud ho nedokážete akceptovat takového, jaký je, bude Vám časem nejspíš to, že ho "pořád ještě máte ráda" asi tak k užitku, jako "mrtvýmu kabát"......
 
 
# Nina 2012-05-31 01:16
Dobrý den. Měla jsem přítele, se kterým jsem žila 5 let. Vztah byl pevný, vyrovnaný, byla jsem šťastná. Pak jsem ale vážně onemocněla a přítel mou nemoc nechápal. Opustil mne...pár týdnů na to jsem poznala jiného muže, s mou nemocí měl zkušenosti, pochopil mne. Nechtěl však vztah, zůstali jsme jen dobrými přáteli. Bez svého bývalého přítele jsem byla 5 měsíců. Po 3 měsících jsme se začali scházet jako přátelé.Velmi se změnil a já mu odpustila. Nyní jsme opět spolu. Ale můj kamarád z doby nemoci se do mne zamiloval, náš vztah je stále bližší a já nevím co mám dělat. Nikdy jsem nebyla nevěrná, ale zde je to tak těžké. Nedokážu z toho najít cestu ven a nevím kde hledat pomoc.
 
 
# Eva Ráčková 2012-06-03 19:43


Tohle je těžké.
Já Vám snad i mohu poradit, ale ta rada bude čistě rozumová, protože já ani jednoho ani druhého toho muže neznám. A nerada dávám rady čistě "z rozumu" typu "udělej to a to".... Ony taky obyčejně nefungují.

Jediná rada, kterou Vám snad mohu dát, vychází z jednoho starého moudra, které praví, že každý z nás je jako vozka, který sedí na kozlíku svého vozu - života. V rukou drží opratě spřežení, které tvoří dva bujní koně. Jeden je ROZUM a druhý CIT. Pokud nedržíte opratě pevně, oba koně obvykle "táhnou" jeden čehý a druhý hot.
Váš vůz života se pak zběsile kymácí ze strany na stranu a vlastně se nikam nepohne.

Pokud Rozum přemůže Váš Cit a donutí ho táhnout svým směrem, vůz se žene někam, kam ani nechcete, opratě Vám vypadnou z ruky a Vy dávno už svůj vůz neřídíte...
Stejné je to ale i když CIt donutí Rozum, aby ho následoval.
Je třeba spřežení sladit. Cit i Rozum musí být v harmonii a táhnout stejným směrem, pak opratě třímáte pevně v rukou a Váš vůz jede tam, kam Vy chcete. Žijete šťastný život.
Přitom "vůdcem" téhle nezbedné dvouhlavé smečky by měl být Cit, nikoliv Rozum. Cit by ale Rozum neměl ani nijak "znásilňovat".
Je to těžké, že?

Já nemohu cítit za Vás. Ale Vy to zkusit můžete: naslouchat svému Srdci, co Vám řekne a pak to taky probrat se svou Hlavou, zda s tím souhlasí a nebo je kategoricky proti a proč.
NIKDY to nedělejte opačně. To obvykle vede do průšvihu.
Hlava - Rozum - je totiž děsně vychytralá a obvykle Vás ukecá k nějaké nepředloženosti - zvlášť, když si umrtvíte srdce - ze které se špatně dostává ven....

Vy můžete naslouchat svému nitru a tak se učit ovládat to bláznivé, zdánlivě neovladatelné a neslučitelné spřežení.
Je to na Vás, tak se držte :o)
 
 
# Lucie 2012-05-31 15:57
Dobrý den.S přítelem jsme spolu 2 roky a dost si rozumíme akorát je tu jeden problém.Od prvopočátku našeho vztahu věděl že chci s ním založit rodinu,taky souhlasil ale řekl mi že chce jen 1 dítě že 2 jsou v dnešní době už přepych,navíc má přítel už z 1 manželství dceru 14 let.Bydleli jsme skoro 2 roky spolu v podnájmu,nedávn o jsme si spolu koupili byt a celý jej zrekonstruovali a platíme hypotéku.Jenže když řeknu něco o dítěti tak se jen vymlouvá,1 výmluva až budem spolu aspoň 2 roky min.pak až budem mít své vlastní bydlení,nebude si moc dovolit koupit co chce a dítě neuživíme a pro dítě chce to nejlepší a nakonec má strach že jeho dcera bude žárlit a bude se špatně učit ve škole atd.takže mám v hlavě jen a jen zmatek a nevím co dál jestli se s ním vůbec někdy dočkám dítěte.Přítel má 36 a já 28 a už bych chtěla dítě,přeci se to dá vždycky nějak zvládnout :-(Lucka
 
 
# Eva Ráčková 2012-06-03 19:47


Pravděpodobně nedá...
S tímto mužem asi ne. On už dítě má. A taky má velký strach z budoucnosti a malou ochotu si odpírat spokojený život bez povinností a řvoucího mimina v ložnici...

Nejspíš ho budete muset pochopit a nebo vyměnit. Nebo taky třeba donutit, ale to bych Vám nedoporučovala, ve finále se to obrátí proti Vám a dítěti.
 
 
# Michaela Procházková 2012-06-05 19:13
můj přítel mě kvůli starej smskám opustil :( nevím co s tím mám dělat jsem na dně :( . strašně moc ho miluju a nevím co s tím :( poraďte mi prosím
 
 
# Eva Ráčková 2012-06-06 11:03


Nedělejte s tím nic.
Pokud ten muž - spíš kluk - neunesl vaši minulost - proč k sakru strkal nos do Vašeho telefonu? kdo mu to dovolil? - po které mu konec konců vůbec nic není, přítomnost s ním by asi nebyla to, po čem toužíte.
Nu ale pokud ho opravdu tak STRAŠNĚ moc milujete, můžete za ním běhat, podbízet a nabízet se, vysvětlovat nevysvětlitelné a za čas dostanete přesně to, po čem tak STRAŠNĚ moc teď toužíte.
Ale nemyslím, že se Vám to bude líbit....
 
 
# Matěj 2012-06-10 14:43
Dobrý den, mám přítelkyni a jsme spolu rok a čtvrt. Najednou úplně ztratila svůj sexuální apetit a nechce se mnou vůbec spát. A vypadá to, že jakýkoliv fyzický kontakt se mnou neakceptuje. Chci ji třeba pohladit a ona řekne ať toho nechám. Prosím poraďte
 
 
# Eva Ráčková 2012-06-10 17:13


Nejsem sexuolog, nevím, co Vám poradit.
Taky se nechci pouštět do spekulací, ale nemyslím, že je to o sexuálním apetitu, na Vašem místě bych si s přítelkyní promluvila o tom, co se změnilo, proč jsou pro ni moje doteky nežádoucí, co se vlastně děje...
 
 
# julieta39 2012-06-25 19:42
Dobrý den manžel mi byl nevěrný ,ale máme to za sebou sice se v tom plácáme oba jsme jakoby citově vyprahlí moc by jsme se chtěli jeden druhému věnovat ale bojíme se ale i přesto se snažíme a manžel se snaží moc na děti je hodný máme jich 6 tři vlastní tři v péči a právě to nás donutilo začít znova a znovu obnovit vztah děti jsou opět mužu říct štastný moc je to trápilo ale k věci já sem asi divná pořád na to musím myslet bojím se každého tel.co má manžel podezírám hádám se a ke všemu ta dotyčná mě sem tam napíše sms jakože to píše manželovi otravuje nedá pokoj a pak je mezi mnou a mužem boj manžel tvrdí že nic nedělá je stoho neštastny že já rvu že to beru vážně že mu nevěřím co mám prosím stím udělat vím vysipala jsem to tu ale hlava myslí a já píšu.děkuji
 
 
# Eva Ráčková 2012-07-16 07:04


Julieto,
abyste důvěřovala druhému člověku, musíte mu nejprve odpustit. Musíte odpustit sama sobě a získat víru v sebe.
Absurdně z toho tedy vychází, že Vy sama sobě vůbec nevěříte.
Manželovu nevěru za sebou nemáte, jinak byste všechny SMS hodila za hlavu a tou paní se už nezabývala.
Na Vašem místě bych si našla terapeuta, který by mi pomohl najít sebedůvěru, vlastní hodnotu... a tak mě pomohl zbavit se zbytečné žárlivosti.
Pro začátek se zaměřte na to, jaký je váš manžel otec, ochránce a zabezpečovatel rodiny.
Pokud tady funguje, je jádro problému ve Vás, ve Vašem strachu, že nejste dost dobrá.
Zbavte se ho.
 
 
# Margita 36 2012-07-06 12:02
Dobrý den chtěla bych vyřešit asi manželovu nevěru už jsem si tim dvakrát prošla ale to jsme ješte nebyli manželé a ted to tu zřejmně je znovu a ja si ted nevym rady jemi z toho nanic lže mi že vola s kamaradem a přitom mluvyl sní.Semnou si nemuže stežovat na nic v posteli nám to klape a i v normálním živote tak nechapu proč má zapotřebí mit ješte jinou.Sám mi řekl i kdyby nějaka byla tak ty jsi jedimá kterou miluji a neměnil bych te a ani neopustil.Tak proč mito opět udělal pořad nad tim přemejšlim a ani on mito nemuže vysvětlil.Je pravda žeto ani nepřiznal a ani nepotvrdil a ja ted nemám tušeni jak se mám chovat i naše auto pojmenoval nejspiš poni ma stejné jmeno jako ta z kterou si volá.A nebo hledam někde něco po anonimnim telefonu co jsem mněla.On je pro mně to nejdraší co mám a nechtěla bych o něj přijit ale zas mu nechci povolovat nevěry kdy semu zachce.Poradte mi prosim co mám dělat.Moc děkuji
 
 
# Eva Ráčková 2012-07-06 12:14


To je moc hezký formulace: "ale zas mu nechci POVOLOVAT nevěry, kdy se mu zachce"....

Paní Margito, on je to Váš syn, že se mu cítíte oprávněná něco povolovat nebo zakazovat?

Váš manžel je dospělý, svéprávný a těžko Vy za něj můžete rozhodovat, co může a co nemůže. To musí jen on sám...Vzhledem k tomu, že Vám není nevěrný poprvé, je to nejspíš typ muže, který nedokáže být věrný jen jedné ženě. A přesto, že mu doma nic nechybí, stále hledá něco dalšího a dalšího...chudák kluk, to musí být dost peklo pořád něco hledat, nevědět co, třást se, že to doma praskne a on bude v průšvihu.... ani mu to nezávidím.

Vám mohu říci jen jedno: je zcela na Vás, jestli ho příimete takového jaký je a nebo jestli ho budete chtít peskovat a měnit... případně vyměnit za někoho jiného.
Můžete cokoliv z toho.
Podle toho pak bude vypadat Váš další život.

Třeba časem poznáte, že ono v podstatě ani tak nezáleží na tom, za kolika ženskými chlap běhá, ale ke které se pravidelně vrací a kam investuje svou energii, to jest péči, starostlivost, peníze a většinu času.

Pokud jste to schopná pojmout takhle, dala bych mu na Vašem místě kondomy do kapsy a upozornění, že jakmile domů přitáhne nějakou nemoc nebo nemanželské dítě, udělám mu peklo na zemi.

V opačném případě ho uděláte sama sobě, protože nevěrníka prostě nepředěláte a ni neuhlídáte.

Hodně štěstí.
 
 
# Eva Cahová 2012-07-15 19:46
Dobrý den,

úvodem chci říct, že jsem vdaná 2roky,momentáln ě na mateřské, malému je 13měsíců. Manžel pracuje
jako OSVČ ve stavebnictví.

Náš vztah trvá již 13let, s občasnými pauzami, které
byly nezbytné pro neúnosnost soužití.
Jako by sem zapadala věta: nemůžem být spolu, ani bez sebe. Oba jsme od počátku prošli změnami, i přesto k sobě nemůžem najít cestu tak, aby byla harmonie, souznění. Někdy to vypadá, jako tzv. žába na prameni-nejde se hnout kupředu, radikálně či postupně,ale trvale měnit, změnit hlavně myšlení a jednání jeden k druhému. Vím, že v tom mají prsty podvědomé pochody, zajeté rovnice, bolesti, strachy..
Ale bouřlivé hádky, nadávky, výčitky nám i přesto oběma moc vadí a ubližují nejen nám, ale hlavně i malému.
Nedokážeme se naprosto ovládat. Je to jako zajetý kruh, nastavený program.
Prosím Vás o radu, jak z toho ven.
Děkuji
 
 
# Eva Ráčková 2012-07-16 07:08


Evo, tady je jediná rada, kterou znám: psychoterapeut.
A soustavná práce na sobě, tedy se svými strachy a vzorci chování.
Já osobně bych zkombinovala osvíceného psychologa, tedy takového,který skutečně ví, že něco jako duše opravdu existuje, a skupinovou práci, nejspíš rodinné konstelace.

Stačí, když zpočátku zapracuje alespoň jeden z vás. Ten druhý se buď přidá a nebo prostě zmizí ze života toho, kdo se sebou začne něco dělat - to fatální spojení se přirozeně rozpojí.
 
 
# Lucka 2012-08-22 17:27
Dobrý den,můj dotaz bude asi jako spousta jiných zde,ale i tak bych prosila o radu.Žiji s přítelem 9 let,máme 7-letou dceru a čekáme v říjnu druhé mimi které bylo a je velmi chtěné.Loni jsem 2x potratila a následná léčba hormony ze mě na čas udělala výbušnou semetriku.Zřejmě proto se přítel zakoukal jinde.Na jaře mi tvrdil,že to ukončil,ale ted vím že ne.Normálně v klidu o tom mluvíme,řekl mi toho o jejich vztahu víc než dost.Když si prý dělal pro a proti u mě a u ní,tak to vždycky vyšlo na stejno.Prý by se chtěl starat o nás o obě.Vím,že mám navrch díky našim dětem,on opouštět rodinu nechce,hlavně kvůli naší dcerce kterou zbožnuje,ale nevím jestli to všechno dokážu já unést.Stále ho miluji a nechci ho ztratit.Mám vyčkávat jestli to mezi nimi vyprchá?Napadlo mě se s ní seznámit,je to dobrý nápad?Možná by to byla poslední šance pro záchranu našeho vztahu.Prostě nevím jak dál.Děkuji předem za cokoli :)
 
 
# Eva Ráčková 2012-08-23 09:50


Lucko,
jste v nezáviděníhodné situaci, ale věřte, že nic se nejí tak horké, jak se uvaří a každá situace má své řešení.
My lidé máme velký problém s tím, že pro to, čeho se bojíme v budoucnosti a nebo co nás zranilo v minulosti, si neumíme užívat toho, co máme v přítomnosti.
Vy čekáte dítě, potřebujete tedy co nejvíc klidu, pocit bezpečí a zabezpečení. Pokud toto ze svého přítele cítíte, neřešte, co bude, neřešte jeho paraelní vztah, nechtějte ZA NĚJ rozseknout něco, co bude muset udělat jen on sám a dělejte všechno pro to, abyste byla v pohodě. Porodila zdravé dítě a mohla se o něj starat. Dělejte to, co cítíte, nesnažte se nic hrát a předstírat. Dávejte najevo emoce ať jsou jakékoliv. Pokud to Váš přítel neunese teď, kdy procházíte jako matka vnitřními změnami, nejspíš Vás nepodpoří ani v budoucnu. Dejte mu najevo svou lásku, ale také mu ukažte, že jste zranitelná žena, která o něj sice nechce přijít, ale nohu za krk si nedá jen proto, aby ho neztratila. Jste momentálně oslabená pro "boj" o partnera, protože čekáte jeho dítě.
Osobně si myslím, že muž, který v této době svou partnerku nepodpoří, nestojí za to, aby o něj usilovala.
Ale to je pochopitelně můj soukromý názor.
Nechte mu tedy, ať si své problémy vyřeší sám, udělá si v hlavě jasno.
 
 
# majda 2012-09-01 13:13
Dobrý den, přes rok mě manžel po 22 letém manželství, které bylo vždy pohodové,podved l.Ač jsem si vědoma, že za nevěrou jsou oba asnažila se reagovat rozumně,protože i přes ohromnou bolest, jsem manželství chtěla zachránit a ne jen kvůli 2 dětem, které máme.Prý neví, proč to udělal, není to prý má chyba,nenabídl mi nic na čem bychom dál mohli pracovat,samé řeči, jak jsem skvělá atd.,které jdou mimo mě.Věděla jsem o jeho poměru více jak půl roku, ale zřejmě období Vánoc mě dohnalo k tomu, že jsem mu to řekla.Omlouval se, že mě miluje, že je se mnou rád, že mě a děti miluje a já mu to chtěla věřit a ráda jsem odpustila.Jenže poměr trval nadále a pak přišlo další prozrazení a po 3 měsících opět. Vždy jsem si sáhla až na dno a myslela si, že už další ránu neustojím,opako valo se to 4x,přiznal mi, že v tom má srdce.Pak se ve mě něco zlomilo a já jej přestala milovat.Bojím se o děti,nechci jim způsobit bolest.Ted si asi uvědomil, že už nemohu a začíná se snažit, ale já už mu nevěřím.
 
 
# Eva Ráčková 2012-09-14 22:27


Majdo a jakou odpověď teď čekáte ode mne?
Po 22 letech předpokládám, že Vaše děti jsou už dospělé. Tím pochopitelně nechci říci, že případný rozpad partnerského vztahu jejich rodičů je nijak nezasáhne, zasáhne a bude to pro ně velmi těžké zvlášť, pokud je do svých pocitů jeden nebo druhý vtáhnete víc, než je zdrávo, ale už je neohrozí ekonomicky ani citově natolik, že by se z toho měly hroutit...
Pokud je za nevěrou Vašeho muže hluboký citový vztah - má v tom srdce, jak Vám přiznal - nic s tím prostě nenaděláte.
Uvědomte si, že to není nic, co by plánoval. Jistě se jednoho dne neprobudil a neřekl si: tak, už je v tom našem manželství nuda, všechno jde jak na drátkách, je nejvyšší čas si to zkomplikovat, trochu tu moji drahou polovičku potrápit, zmučit jí a dát ji ránu přímo do srdce, prostě najdu si milenku a basta!
Hloupé, že?
No ano...takhle to nechodí.
Tohle se prostě stává bez zlého úmyslu.
A mohlo se to stát i Vám.
Může se to stát i Vám.
A možná se Vám to i stane, abyste se na vlastní kůži přesvědčila, jak moc to bolí i tu druhou stranu, pokud to právě není lump a záletník, který nenechá žádnou sukni na pokoji..a to Váš muž asi vzhledem k tomu, že jste spolu žili 22 let, není.
Takže z tohoto úhlu pohledu na věc, Vy mu nemáte co odpouštět. Stejně tak nemáte co zachraňovat manželství - na to musejí být vždycky dva.
Jediné, co můžete, je prostě jen stávající situaci přijmout takovou, jaká je. A to je sakra těžké. Pokud se Vám to ale nepodaří, těžko ji pak nějak změníte.... bude pro Vás velmi těžké žít dál, protože si to jako "křivdu" potáhnete jak kouli na noze... A to není nutné. Váš život přece patří jen Vám. Stejně tak jako život Vašeho muže patří jen jemu. Je na Vás, stejně jako je jen na něm, co se svými životy uděláte.
Je to jako se vším v životě: čím méně to budete "dřít silou", tím lehčeji to pak samo "pofrčí".
Hodně štěstí.
 
 
# Barbora 2012-09-05 21:05
Dobrý den, Před měsícem jsem se vdala za svého přítele, já i on jsem oba byli rozvedení a oba máme z předchozích vztahů děti. Asi týden po svatbě jsem se dozvěděla že mi muj nyní manžel celou dobu lhal. Když jsem ho poznala tvrdil že se rozvádí a že žádost podala jeho žena. Rozvod mu trval déle něž je normální ale bylo mi to vysvětleno tím že se nemohli dohodnout. Když jsem náhodou uklízela tak jsem našla jeho rozsudek a tam stálo že zažádal on a až třičtvrtě roku po tom co jsme spolu měli vztah. Úplně mě to rozhodilo a nevím jak dál. Pro mě je tohle zásadní věc a mám ráda otevřenost a upřímost.Jeho vysvětlení bylo že se bál že by mě ztratil když bych zjistila že není rozvedný. Mám ho ráda a ke mě a k mých dětem se chová moc hezky a odpovědně se stará o vše. Hodně mě to trápí a vyvolalo to ve mě velký strach z toho co mi ještě tají a to se projevuje mým podrážděným chování a podezříváním.Potřebuji najít způsob jak to nejlépe uchopit a zvládnout. Děkuji.
 
 
# Eva Ráčková 2012-09-14 22:34


Asi si sedím na vedení,ale nějak mi není jasné, co Vám vlastně na Vašem muži, který se jak píšete, "odpovědně stará o vše, vlastně vadí?
Vadí Vám, že jste chodila se ženatým mužem,?
Vadí Vám, že jste na to nepřišla?
Vadí Vám, že si myslíte, že se rozvedl kvůli Vám?
Vadí Vám, že máte strach, že jednou udělá totéž i Vám?
Vadí Vám, že Vám lhal a kdykoliv může lhát zase?
Vadí Vám, že jste si nevšimla, že Vám lhal?
Vadí Vám.... CO přesně?
 
 
# Barbora 2012-09-16 17:42
Vadí mi v podstatě to vše a nejvíce že lhal a že mi může lhát znovu a že nevím v čem mu mohu věřit. Děkuji.
 
 
# Eva Ráčková 2012-09-17 11:55


Barboro a teď upřimně: co z toho VŠEHO, co Vám na Vašem muži teď, když jste objevila, jak hnusný je to lhář, je VAŠE?
Rozumíte mi, na co se Vás ptám?
 
 
# Eva Ráčková 2012-09-17 11:57


Jen tak mne napadlo, že nám všem by mohlo prospět, kdybychom si připomněli toto:

ZLO NEEXISTUJE!

Pan profesor na univerzitě položil svým studentům otázku: "Je všechno, co existuje, stvořené Bohem?"
Jeden ze studentů nesměle odpověděl: "Ano, je to stvořené Bohem."
"Stvořil Bůh všechno?" - ptal se dál profesor. "Ano, pane," odpověděl student.
Profesor pak pokračoval: "Jestli Bůh stvořil všechno, znamená to, že Bůh stvořil i zlo, které existuje. A díky tomuto principu naše činnost určuje nás samotných. Bůh je zlo."
Když toto student vyslechl, ztichl. Profesor byl sám se sebou spokojený.
Najednou zvedl ruku jiný student. "Pane profesore, mohu vám položit otázku?"
"Samozřejmě!" odpověděl profesor.
Student se postavil a zeptal se: "Existuje chlad?"
"Co je to za otázku, samozřejmě že ano, tobě nikdy nebylo chladno?" odpověděl profesor. Studenti se zasmáli otázce spolužáka, ale ten pokračoval.
"Ve skutečnosti, pane, chlad neexistuje. V souladu se zákony fyziky je ve skutečnosti chlad pouze nepřítomnost tepla. Člověka a předměty můžeme popsat a určit jejich energii na základě přítomnosti anebo vytvoření tepla, ale nikdy ne na základě přítomnosti či vytvoření chladu. Chlad nemá svoji jednotku, kterou ho můžeme měřit. Slovo chlad jsme si vytvořili my lidé, abychom mohli popsat to, co cítíme v nepřítomnosti tepla."
Student pokračoval: "Pane profesore, existuje tma?"
"Samozřejmě že existuje," odpověděl profesor.
"Znovu nemáte pravdu, tma stejně tak neexistuje. Ve skutečnosti je tma kvůli tomu, že není přítomno světlo. Můžeme zkoumat světlo, ale ne tmu. Světlo se dá rozložit. Můžeme zkoumat paprsek za paprskem, ale tma se změřit nedá. Tma nemá svoji jednotku, ve které bychom ji mohli měřit. Tma je jen pojem, který si vytvořili lidé, aby pojmenovali nepřítomnost světla."
Následně se mladík zeptal: "Pane, existuje zlo?"
Tentokrát profesor nejistě odpověděl: "Samozřejmě, vidíme to každý den, brutalitu ve vztazích mezi lidmi, trestné činy, násilí, všechno toto není nic jiného než projev zla."
Na to student odpověděl: „Zlo neexistuje, pane. Zlo je jen nepřítomnost dobra, tedy Boha. Zlo je výsledek nepřítomnosti lásky v srdci člověka. Zlo přichází tak, jako když přichází tma nebo chlad - tedy v nepřítomnosti světla, tepla, lásky."
Profesor mlčel.
Ten student byl prý mladý Albert Einstein.
 
 
# Jana80 2012-09-26 21:09
Dobrý večer, i já jdu pro radu. Jsem vdaná 7 let, máme 2 syny. Před 2 lety se manžel seznámil s jednou ženou, která se stala i mojí "kamarádkou". Stýkaly jsme se obě rodiny, ale po čase k nim manžel začal jezdit sám a já se postupně dozvěděla, že si celé město povídá, že spolu něco mají. Oba to zapřeli, ale manžel tam jezdil stále a občas tam přespával, přestal se zajímat o rodinu a nedával mi peníze. Vyvrcholio to mojí žádostí o vyživné a letos v lednu jsem od něj s dětmi odešla. Hrozně vyváděl, nadával mi...vůbec nečekal, že bych to udělala. Když jsem se v létě zeptala, jak si to představuje dál - prý by nás chtěl zpátky, ale nic pro to nedělá, dětem se nevěnuje, jen za nimi občas přijede,nikam s námi nejde a na moji podmínku, aby s ní a její rodinou přestal stýkat nepřistoupí, že na tom není nic špatného, když k nim zajede občas na návštěvu. Je to už 2 měsíce a on se nevyjádřil, kdy by nás chtěl mít doma a vím od známých, že se s ní vídá. Pochybuji o tom, že má cenu se vracet....
 
 
# Eva Ráčková 2012-10-02 20:14


Jano, zkuste chvíli přestat řešit, jak se chová muž a začněte řešit jak a proč se chováte Vy sama...
Hlavně se ptejte, proč se tak chovat potřebujete, co Vy sama cítíte, po čem toužíte...co Vám vadí, co Vás "točí" a co Vám to o Vás samotné říká.
Prostě se vraťte sama k sobě, buďte sama sebou.
 
 
# Marie 2012-09-27 07:13
Dobrý den, chtěla jsem Vás požádat o radu. Jsme manželé 28 let, náš vztah se nějak změnil, manžel se chová divně, je náladový, jakoby ztratil elán.Stalo se to letos. Když měl práci , tak to bylo ještě únosné, ale v květnu odešel ze zaměstnání a je to horší a horší.Snaží se chovat normálně,ale nejde to. Zeptala jsem se ho v klidu co ho trápí, odpověď žádná. Ke mně se chová pěkně, byli jsme na dovolené, ale je to někdo jiný. Myslím si, že mu chybí kolegyně z práce,se kterou si občas zavolá. Řekl mi, že mu kolegyně říkala miláčku. Nevím co si mám o tom myslet a nevím jak se mám chovat. Vím, že nemá smysl se hádat, plakat,jeho chování to stejně nezmění. Mrzí mě, že se sobě vzdalujeme, máme oddělené ložnice, i když sex když je, tak je pěkný. Mám v sobě blok, který nemůžu překonat a nevím co mám dělat , jak se mám chovat, nechci nikomu vnucovat a nechci s takovým člověkem žít a čekat až bude takový jako kdysi, jestli vůbec bude. Děkuji za odpověď.Trávníková Marie
 
 
# Eva Ráčková 2012-10-02 20:17


Píšete, že máte v sobě blok, soustřeďte se tedy sama na sebe. Najděte si psychologa a proberte s ním všechno, co s tím blokem souvisí...
Nebo na mých stránkách www.pandorinaskola.webnode.cz je na listopad vypsaná další škola, chcete-li pohledy dalších žen, které také hledají cesty samy k sobě, přijeďte.
 
 
# Naďa 2012-09-27 19:44
Dobrý den,dostala jsem se do těžké životní situace. Jsem v 8.měsíci těhot.,je mi 46 let,po 3.pokusu IVF.Manžel se na dítě moc těšil,byl štastný,ke mne hodný,až počátkem srpna došlo ke změně jeho chování.Začal být odtažitý,divný a nyní jsem objev.jeho milost.koresp.s jinou paní.Je zamilovaný,chce pálit mosty a nic ho nezajímá.Odpustila bych,ale on nemá zájem. Nevím,co dělat, já mám kam odejít,ale nechci to vzdát jen tak,už kvůli dítěti.Nevyhání mne,ale nevím,zda zůstat, když nemá zájem a plánuje s paní budoucnost.Pokud bych zůstala,jak se mám chovat?Myslíte,že narození miminka by ho mohlo ke mne zase přimknout?Jak dlouho může trvat jeho vzplanutí a mám nějakou naději? Moc děkuji,Naďa Nevím,co dělat, já mám kam odejít,ale nechci to vzdát jen tak,už kvůli dítěti.Nevyhání mne,ale nevím,zda zůstat, když nyní nemá zájem.Pokud bych zůstala,jak se mám chovat?Myslíte,že narození miminka by ho mohlo ke mne zase přimknout?Jak dlouho může trvat jeho vzplanutí a mám nějakou naději? Moc děkuji,Naďa
 
 
# Eva Ráčková 2012-10-02 20:22


Naďo,
na Vašem místě bych se teď soustředila jen na sebe a na dítě.
To samo o sobě k Vám muže zpět nepřivede, ale jistě chcete, aby bylo zdravé a mělo spokojenou mámu.
Nesnažte se nic lámat přes koleno, nic tlačit silou.
Nechte muže jeho osudu, on teď není důležitý a v zamilovanosti, kterou prožívá, s ním stejně teď nic nevyřešíte.

Časem uvidíte, co dál. A pokud nebudete partnery, snažte se být alespoň rodiči.
 
 
# Jiřiná Váchová 2012-11-04 17:34
Dobrý den

......jsme manželé 23 let a myslim, že bez nějakých větších problémů. Máme dospělého samostatně žíjícího syna.
Před pár dny mi manžel oznámil, že má asi měsíční známost s 36 letou, svobodnou, bezdětnou úřednicí.
Na můj nedávný dotaz, co mu v našem vztahu chybělo - on odpovídá, že v podstatě nic.Jen se prostě rozhod že za současným životem udělá tlustou čáru a chce začít znova.Tak nějak ani nevim co si o tom myslet.
Nejspíš ho postihlo náhlé vzplanutí :-)
V týdnu je pracovně mimo město, o víkendu s novou partnerkou a do našeho společného bytu se vrací tak na den, maximálně na dva.
Prozatím spolu komunikujeme nejvíce po SMS.
No nějak nevím, co si o tom všem myslet a zda mám vůbec setrvávat v klidu čekat, že ho to snad přejde??!!

Díky za kažkou radu

VÁchová
 
 
# Eva Ráčková 2012-11-06 10:51


Asi to nebude znít profesionálně, ale znáte tu reklamu: i muži mají své dny? Tak to není jen reklama, to je fakt!
Váš muž má své dny.

Kdyby se to přihodilo mě, vůbec bych neřešila manžela. Nakonec to ani není ve Vaší moci, nemůžete ho vzít za ucho a dotáhnout k psychiatrovi, protože se právě nejspíš pominul... To nejde, on je dospělý muž, který nikdy nepřizná, že má krizi, bojí se, že už je starý, že mu ujíždí vlak, že...blá blá.
Obrátila bych tedy svoji pozornost a veškerou péči sama k sobě: Proč se mi to děje? Co mi to má říci? Co vlastně chci já sama? Co chybí mně a já si o to nikdy neuměla říci? Jak se cítím? A co s tím JÁ SAMA MOHU UDĚLAT?

Víte, i když to vypadá hrozivě, na Vaší straně je 23 let společného života a to se nedá jen tak vymazat. Pokud Vy sama v sobě najdete skutečnou a nesobeckou lásku k manželovi - nebijte mě, já vím, že právě teď je to velmi těžké - tak máte velkou šanci tuhle krizi překonat. Pokud ale nakonec nezjistíte, že už vlastně nechcete.... i to se může stát, ale musí to jít z hloubi srdce, nikoliv z hlavy, z dotčeného ega. To by Vám nepřineslo žádnou úlevu.

Mnoho štěstí a nebojte se, hlavně si nic nevyčítejte, protože vztah musejí vždy opečovávat minimálně DVA :o)
 
 
# Pavel 2012-12-30 09:44
Aby to nebylo tak stereotypní, popíšu ze pohledu muže nevěru své ženy. Jsme spolu 22 let, máme 2 dospělé děti, dobré materiální zajištění.
Ve vztahu jsme to od začátku neměli moc jednoduché, ale vždycky jsme vše překonali, zejména aktivní snahou na duchovním a osobním rozvoji, který jsme prožívali společně.Před týdnem jsem našel v NB zapomnutou korespondenci mé ženy, ze které vyplynulo, že udržuje vztah s ženatým mužem cca půl roku. Jde o hluboké porozumění v oblasti citové a duchovní včetně té tělesné.
Měli jsme spolu následně několik upřímných rozhovorů o příčinách a co teď s tím. Žena mi sdělila v čem má se mnou problém (nefungující komunikace], že se nechce rozvést a očekává ode mne za všechny křivdy a problémy za těch 22 let, že budu tuto situaci dále tolerovat kvůli dětem, rodině, a zůstaneme spolu. Pokud bych potřeboval jinou ženu, tak prý jí to nebude vadit. Takže buď to přijmu nebo se rozvedu?
 
 
# Eva Ráčková 2012-12-30 22:38


Opravdu si myslíte, že víc možností nemáte?
:o)
Realitou ale nejspíš je, že nejprve to skutečně budete muset přijmout, abyste drahocennou energií neplýtval na to, že se s tím budete prát.
Tenhle boj totiž vyhrát nemůžete.
Přijmout totiž neznamená souhlasit, to spíš znamená jen vzít na vědomí něco, co se skutečně děje ve vaší realitě.
Nu a pak už je to jen NA Vás a O Vás.

Docela úsměvně na mě zapůsobilo sdělení Vaší ženy, že za "všechny křivdy a problémy za těch 22 let od Vás očekává..."
To opravdu řekla?
Pokud ano, pak je holka jedna docela na pěst.
Nebo taky můžete být jemnější a něžnější trenér :o)

Abyste to ale zvládl, musíte nejprve srovnat a zvládnout sám sebe.
Tak hodně štěstí.
 
 
# Anděla 2013-01-04 12:03
Mám za sebou 25leté manželství, nyní jsem odhalila manželovu nevěru.Začal chodit pozdě, přespávat na naší chalupě..má volné zaměstnání a tak může kdykokliv..Ač nerada pátrala v mobilu a zjistila, že se schází každý den s rozvedenou sousedkou na naší chalupě, pár km od našeho bytu kde bydlíme. Ona ho úplně ovládla srdce rvoucíma sms jak ho miluje a chce s ním bydlet.Rekla jsem mu že o nich vím, že mi to sousedi řekli...On zapírá a stále se s ní schází a doma dělá jakoby nic..nevím jak dál, jsem zoufalá.. nejím nespím... poraďte. díky Anděla
 
 
# Eva Ráčková 2013-01-17 21:51


Andělo, funguje. Jenže pouze v mém volném čase a toho teď právě nemám na zbyt, protože mám své závazky, které mají přednost.

Ale k Vašemu dotazu: Objevila jste, jak říkáte "ač nerada", něco, na co evidentně nejste připravená....
Pravděpodobně si tuto svou nepřipravenost pátrat v manželově mobilu budete muset odžít tím, co prožíváte.
Až si dost uzoufáte, máte dvě možnosti:
a) budete se donekonečna litovat a přetahovat se sousedkou o to, která jste větší "oběť"
b) zamyslíte se nad tím, proč tohle potkalo právě Vás, k čemu to potřebujete a co s tím VY - nikoliv Váš muž - budete dělat. Ujasníte si, co VY potřebujete k tomu, abyste mohla v tomto manželství pokračovat a zda jste připravená, nedostanete-li to, z tohoto manželství odejít.

Nic jiného ani dělat nemůžete, přímo neovlivníte ani chování sousedky, ani svého muže. Jen to svoje.
A pokud Váš muž podléhá ženě, která ho vydírá tím, jak moc ho potřebujete, zamyslete se nad tím, zda Vy nejste naopak zas příliš samostatná...

Hodně štěstí.
 
 
# Vláďa 2013-01-20 11:01
Dobrý den, několik měsíců jsem toleroval manželce vztah s jiným mužem, stále jsem doufal že to přestane, ale dopadlo to tak, že mne opustila a nechala mi syna, na kterém jí opravdu moc záleželo. Náš vztah trval 20.let. její partner je nyní o 20 let starší a ona je již několikátá jeho partnerka. Nic méně po týdnu jí kluk přesvědčil a aby se vrátila a tak se zlostí učinila, ale s tím že se mnou nebude vůbec komunikovat pouze o synovi a že tu se mnou bude jen do doby, kdy si nenajde bydlení. Synovi je 13.let. Myslíte, že mám slušným chováním a naslouchání s pořádnou dávkou trpělivosti v manželce pocit, že je pro nás potřebná maminka a manželka. Ještě dodám, že při návratu řekla že to sním ukončila (ve velkém vzteku), ale myslím pokud k tomu opravdu došlo, tak to bude pro ní obrovská křivda. Můžete poradit co vše udělat aby vše fungovalo? Vím, že pokud má milence dovede i na mne žárlit. Nechci jí ale nic vracet stejnou mincí.
 
 
# Eva Ráčková 2013-01-28 22:55


Vláďo, slušným chováním a nasloucháním vždycky hodně zmůžete. Jen si nejsem moc jistá, že právě u člověka, který je v zajetí vzteku a emocí... Vaše žena si podle mne řeší něco, co až tak s Vámi moc nesouvisí. A myslím, že si to měla vyřešit už dávno.
Být na Vašem místě, tak "poodstoupím" a budu se zabývat spíš sama sebou než tím druhým. Každopádně ale dám jasně najevo, že mi na něm záleží. Ale také, že mi záleží i na mě samotné, že znám svou hodnotu, takže existuje hranice, kterou ani on, právě proto, že si ho chci vážit a milovat ho, nesmí překročit.
Citlivě, ale pevně a jasně si tuto hranici vytyčit, to je to nejdůležitější, co byste teď měl udělat.
A nezapomínejte na syna. Věnujte se mu, buďte hodně s ním, ale dejte mu jasně najevo, že to, co je mezi Vámi a jeho matkou, to je mezi Vámi a jeho se to netýká, není to jeho věc. Není to nic, co by právě on měl řešit, protože Vy jste jeho otec a ona jeho matka, ať už to mezi Vámi dvěma dopadne jakkoliv.
Držím palce :o)
 
 
# JAROSLAVA 2013-02-08 18:51
Dobrý den,prosím o radu ,nedokážu odpustit nevěru.Jak jsem na ni přišla ,ve výpisu telefonu náhodou Od roku 2007 si psal každého půl roku s nějakou dívkou a po půl roce to měnil až do roku 2011 .Jeho frekvence psaní byla vždy do 24 hod ,já naivně spala a starala se se o našeho syna.Jsem starší od něj o 8 let,mám pocit že ve mě hledal spíš matku. .Pořád mám před očima těch 70 sms denně .Dokonce tvrdil že nevěrný nebyl ,ten člověk je lhář a narcisista.Když to chci probrat nereaguje a chová se mile.Nevnímá mě a odejít nechce,chová se jako by se nic nestalo.Co dál ,nedá se to vydržet. Když se mnou komunikuje ,tak jen o tom zda mu to sluší a jestli nemá tlustou tvář ......atd mám pocit že miluje jen sebe?Jak dál?.......
 
 
# Eva Ráčková 2013-02-08 19:27


Rozumím tomu dobře, že Vy se užíráte rok starou mobilní konverzací Vašeho partnera???
Tak to Vám bohužel neumím poradit...
Snad jen jedno: zkuste se podívat zcela upřimně na to, koho vlastně milujete Vy sama....
 
 
# LenkaZ 2013-04-10 15:10
Dobrý den, jsem vdaná 19 let, s manželem máme 2 dcery (14 a 17). Loni na podzim jsme měli s manželem menší hádky, které pro mě neměly význam, jenže on si připadal zbytečný a měl strach, že od něj odejdu. Protože pracuje v jiném městě, našel si tam nové kamarády z práce a pak už to byl jenom krok k novému vztahu...Prý se zamiloval a neví, co cítí ke mně.Mám mu dát čas, což je pro mě moc těžké..když je doma pořád posílá sms, chodí tajně telefonovat, nezajímá se o dcery, jen dělá co ho baví..On, který miloval svůj klid a domov, zázemí se mi mění před očima a já nevím, jak si ho udržet a přesvědčit ho o mé lásce k němu..Prosím,poraďte mi
 
 
# Eva Ráčková 2013-04-17 13:38


Chcete toho muže, kterým BYL a nebo toho muže, kterým SE nyní STÁVÁ? Kterým teď JE?
V tom si udělejte co nejdřív jasno, protože to je velmi důležité
 
 
# Andrea Petrláková 2013-06-05 11:48
Dobrý den, poznala jsem kluka přes kamarádku. Už přes psaní mě velmi přitahoval, po pár společných zážitcích venku jsme spolu začli hodit. Neustále mě ujišťoval, že by mě nikdy nepodvedl. Po měsíci a pár dnech mě podvedl na akci kde jsem nebyla. Dozvěděla jsem se to ještě ten den protože jsem na tu akci dorazila. Nejprve to zapíral a choval se opravdu hnusně, ale pak brečel a prosil mě o poslední šanci. Dnes je to 10 měsíců co mě podvedl. Miluji ho a on miluje mě. Neustále se trápím při pomyšlení, že přes všechny sliby mě podvedl. Vím, že se změnil, jsme veškerý čas spolu, to co pro mě udělal je strašně moc.. brečí, velmi toho lituje, věřím, že by mě už nikdy nepodvedl..Všichni jeho kamarádi mě říkají ať se přes to přenesu,že už druhý den všeho litoval a doufal, že s ním zůstanu.. Už bych nespočítala kolikrát jsme to řešili, kolikrát brečel,že ví jak moc mi ublížil a že ví, že tohle by málo která holka přešla.Jediný problém je, že mu to stále připomínám, ta bolest opakovaně vrací.
 
 
# Eva Ráčková 2013-06-17 11:18


Hm...tak bohužel na tohle já jsem fakt drsňák.
Jste na pěst.
Pravděpodobně potřebujete ještě větší ránu, aby Vám došlo, že se chováte jak rozmazlejen spratek.

Měla byste okamžitě začít léčit svá vnitřní duševní zranění, která Vám tohle chování způsobují.
Protože jinak si to tedy ještě užijete.

Až tomu klukovi dojde, jestli teda vůbec, že to není on,kdo Vám ublížil, ale že jste to Vy sama, tak přestane brečet jak malý dítě a opustí Vás. Odejde, ani se neohlédne.
To v tom lepším případě.

V tom horším mu to nedojde a Vy budete mít na krku ubrečenýho, ukňouranýho, neschopnýho vydrače, který nejen že Vás zase začne podvádět, ale dá Vám to, jak jste nechápavá, "sežrat" mnoha rozmanitými způsoby. V té době budete mít společně minimálně už dvě děti a hypotéku, takže tedy Good Luck.
 
 
# Martina 2014-04-09 16:21
Dobrý večer, ani sama nevím jak začít. Jsme s přítelem ve společném vztahu 4 roky. První dva roky byly pohádkové. Ostatní mi změnily život v peklo. Přítel mě začal podvádět. První nevěra měla být se slečnou někde na záchodcích v hospodě,baru.. U druhé slečny byl doma na nějaké akci.. A třetí slečnu poznal na zábavě. Asi vždy jen alkoholový úlet. Zatím co já doma poslušně žehlila, vařila, prala a starala se o to aby se měl dobře. Nikdy se nepřiznal. Je to horší? Ale vím to a nejsou to jen domněnky. Přiznal líbání na zábavě - ano protože u toho ho někdo viděl. Vždy jsem mu říkala ať se přizná, že ho miluji.. Ale nejsem si úplně jistá jestli vše zvládnu. Jsem úplně na dně zkrátka to na mě padne a utápím se v slzách a depresích. Nevím co dělat jak si pomoct a on ještě chodí a objímá mě. Nevím co dál, bojuji sama se sebou. Vrací se mi vzpomínky, v hlavě se mi míjejí představy. Je to jako kruh vždy když už si myslím, že je vše pryč vrátí se to. Náš intimní vztah dále funguje. Děkuji
 
 
# Eva Ráčková 2014-04-11 13:10
"Vždycky jsem mu říkala, ať se přizná, že ho miluju"

Nu...asi to nějak nefunguje, že?
Buď ho nemilujete, protože jeho přiznání/nepřiznání stejně neunesete a nebo mu to nemáte říkat: přiznej se! Nu prostě proto, že to neunesete :)

To obyčejně říkáme my matky svým synkům, když něco provedou a skutečně to uneseme, protože jsme jejich matky.
Tohle prostě žádná jiná žena nedá.

Já nebudu sáhodlouze říkat něco, kdo někdo jiný řekl mnohem líp. Zkuste si pozorně prostudovat toto:
http://cms.pandorinaskola.webnode.cz/z-pokladnice-moudrosti/je-ten-muz-pro-mne-opravdu-ten-pravy-/

Ale skutečně velmi POZORNĚ a raději klidně desetkrát :)
Je tam všechno.
Hodně štěstí.
 
 
# jindra 2014-08-18 14:59
zdravím před pár měsíci se my žena přiznala že má poměr s jinym vše jsme si vyřikaly už kvuli dětem řikala mi že vše ukončila a číslo smazala ale pravda je že si stále píšou a volaji a já nevím jak to brát říct jí to má vybušnou povahu a prozradil bych se že vše vým ale možna si jen píšou a nebo je to víc to mě zžíra potřeboval bych radu jak postupovat abych to víc nezhoršil děkuji
 
 
# Eva Ráčková 2014-09-29 13:49
Váš dotaz už je nejspíš out.... pokud ne, napište. Dlouho jsem byla mimo net.
 
 
# Jana 2014-11-05 19:10
Dobrý den,vlastně vím co mám dělat,ale nemám si o tom s kým promluvit.Žiju s manželem,máme malého syna, jsem ještě na mateřské dovolené.Vztah s manželem udržuji na přátelské úrovni,ale už vím jistě, že jsem si partnera pro život vybrala špatně. Velkou roli v tom hraje jeho láska k alkoholu. Doufám, že časem se mi naskytne šance žít jinak.Posledních deset měsíců mám dojem, který už skoro docela přešel v jistotu,že se o mě uchází jeden místní muž, občas se potkáme někde venku na procházce se synem a postupně jsme se začali bavit. Musím přiznat,že se mi neuvěřitelně líbí,jeho chování, jeho vzhled,všechno.Reaguji na něj jako splašená puberťačka.ALE je starší a ženatý,slušný muž,bez aférek,nevím jestli vůbec mám v něčem takovém pokračovat,může z toho být tolik nepříjemností,a le když jsem s ním, cítím radost ze života, klid,bezpečí.Ale nechci být jen milenka.Vím,budu muset prostě počkat a uvidím, ale to čekání je tak náročné,ještě když jsem na té mateřské, že jsem se prostě musela svěřit.
 
 
# Eva Ráčková 2014-11-06 14:04
Jano,
podle mých zkušeností se každý jiný muž, než ten vlastní, zdá nespokojené ženě mnohem lepší, galantnější, citlivější...

Na Vašem místě bych si nejprve vyřešila sama sebe - to jest co ve Vás je nastaveno na muže, který je vlastně špatnou volbou - ten Váš pije, ten druhý je ženatý... To je jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet.

Pokud opravdu se svou situací chcete něco udělat, najděte si dobrého kauče nebo psychoterapeuta . Pomohou Vám se vyznat sama v sobě. Tipuju, že Vy se mužů vlastně bojíte, Vaše sebevědomí a sebehodnota jsou nemocné. Uzdravte je :o)
Držím palce
 
 
# Eva Ráčková 2015-04-16 13:40
Co je podle vás normální?
Podle mě není normální,. když se mladá horka uzavírá do sebe a bojí se ze své ulity vylézt! To, že nemáte kluka, to je jen vnější projev toho, že nejspíš máte strach mít cokoliv....
Hlavně ostatním ukázat, kdo vlastně jste.
 
 
# Eva Ráčková 2015-04-17 12:48
Co je podle vás normální?
Podle mě není normální, když se mladá holka uzavírá do sebe a bojí se ze své ulity vylézt! To, že nemáte kluka, to je jen vnější projev toho, že nejspíš máte strach mít cokoliv....
Hlavně ostatním ukázat, kdo vlastně jste.
 
 
# Marie 2015-09-29 12:48
Zdravím,
S manželem jsme spolu již od střední školy. Ze začátku jsme se spíše bavili než abychom plánovali vážný vztah. Co se týče sexu byli jsme otevření a zkoušeli jsme spolu i netradiční věci. Jenže člověk se mění a tahle nevázanost se postupně vytratila. Jsme spolu již 16 let , chceme založit rodinu - pokoušíme se o dítě . Jenže nedávno jsem zjistila, že můj manžel je zaregistrován na několika chatech, má druhý FB profil a baví se s jinými ženami o sexu a že si domlouvá i schůzky. A že pravděpodobně měl něco s naší společnou známou , která je členkou cykloparty se kterou jezdí roky na dovolenou . Muž přiznal chaty, přiznal že si píše s jimýni ženami , ale popřel že by schůzky realizoval a že s tou známou cokoliv měl. Promluvili jsme si, našli chyby které ho k tomuto vedly a začaly jsme pracovat an tom, aby se náš vztah zlepšil. Jenže já nedokážu vyhnat z hlavy představu toho, že neskončil jen u virtuálního potěšení. Špatně spím, v práci dělám chyby. Jak znovu věřit
 
 
# Askarinka 2015-10-05 08:23
Dobrý den,

obracím se na Vás v situaci ve které si už nevím rady. Možná budu vypadat naivně, nebo hloupě. Mám dvouletý vztah s partnerem. Ze začátku bylo všechno jako z pohádky, když jsem po 4 měsících zjistila, že neustále udržuje alespoň virtuální vztah s jinou dívkou. Nějak jsme to přešli a já mu zase začala věřit. Nedávno přišel o práci a já jsem opět zjistila, že si zase dopisuje s jinými ženami ( spíše mladšími) tvrdí mi, že o nic nejde, že jen rád poznává nové lidi. Nicméně třeba moje přátele za ty dva roky nepoznal téměř vůbec. Už nevím kudy kam, přijdu si méněcenná a nedostačující. Všichni v mém okolí mi říkají ať to ukončím, ale já ho miluji a strašně si přeji mu věřit. Snažím se ze všech sil aby byl semnou šťastný a spokojený, ale jemu je to asi pořád málo... Děkuji za rady.
 
 
# Eva Ráčková 2015-12-15 14:00
Omlouvám se všem, kdo mi napsali a nedostali odpověď.
Mám tu dotazy staré několik měsíců a netuším, zda jsou ještě aktuální. Spíš věřím, že je tazatelky vyřešily samy ke své spokojenosti.
Pokud ne, napište mi znovu, teď mám více času na odpovědi.
Děkuji a všem přeji krásné svátky.
Eva
 
 
# Lenka 2016-02-23 19:23
Dobrý den,manželovi jsem zjistila v mobil.tel.SMS ženě,která je jeho externí spolupracovnicí ,že rád vzpomíná na chvíle,kdy byl daleko od reality....Tvrdí,že mají společné názory,že ho obohacuje o životní zkušenosti,ale to je vše.Ona je o 15 let mladší než manžel.Nic prý s ní nemá,jen si jsou sympatičtí.Chtěla bych tomu věřit,ale dotyčná mu vyvolává a vypisuje SMS typu,jestli nechce někam o víkendu jet apod.Jsme 31 roků s manželem s normálními vztahy bez Itálie.Když jsem dotyčné zavolala s vědomím manžela,co že ta SMS má znamenat,tvrdil a,že nebyla určena manželovi,ale kamarádce,že to byl omyl.Manžel to nekomentuje,neř eší,prý má jiné starosti,ale cítím,že to tak není.Manžel se sice zdržuje doma,plánujeme společné zimní i letní dovolené,snad,k dyby nechtěl,tak to nedělá,uniká z domova,ale mám v sobě stále to ALE.Nejraději bych si s dotyčnou popovídala,neví m však,zda je to vhodné a k něčemu to bude.Možná pro můj neprospěch,co Vy na to?
Děkuji za radu
 
 
# jitulka 2016-11-18 14:45
Dobry den, .jsme spolu s manzelem 11 let. Po 7 letch jsme se vzali, rok na to se nam narodila dcerka. Manzel am svuj svet - praci, praci, sebe a zase praci a my tam jsem jen velice zridka, spis mi prijde, ze ho "prudime", kdyz chceme, aby se mnou, nama nekam sel a dava mi tonajevo jeho spatnou naladou:( Ja osobne potrebuju davat najevo city, citit lasku,ale uz nekolikrat jsem mu riakla, ze se citim moc sama, jeho nevsimavosti a nezajmem..po trikrat jsem si tedy nasla kamarada, se kterym jsem si prvne psala, pote jsme se i sesli, ale sex. styk neprpobehl...potrebovala jsem jen citit zajem druheho, hezka slova, proste zajem :( manzla na to prisel pokazde, ted potreti se chce nechat rozvest. na jednu stranu si zacinam myslet,ze je chyba asi ve me, ale hodne se to bije s tim, ze ja s nim chci mluvit a on ne, neresi to, nechce to resit a ja potom sklouznu, k teto "nevere" Chce se rozvest, ja ne, stoji si za svym. Je ten typ, ktery kdyz rekne,tak to tak proste bude a hotovo:(Jsem v konci
 
 
# Lenka 2016-12-26 18:52
Dobrý den,je to měsíc a půl,co jsem objevila nahodne,že mě muž podvádí.Jeste mě k tomu navedl.Mel půjčit nářadí nějakému známému.Jeste mi řekl,ať se podívám dovnitř.Odjel se synem nakupovat,já jsem vytirala byt.Tak jsem se podívala dovnitř. Tam klíče od cizího bytu.Vlezla jsem na jeho PC a vůbec ani netuším,jak jsem se tam dostala,tam mail,který údajně už léta nepoužíval....A tam jsem si teda pocetla.Chytl mě neuvěřitelný amok,nemohla jsem ani dýchat,jak mi bylo zle.Tak jsem ho okamžitě vytocila a řekla mu,že o tom vím.Prijel domu,tak zjistil,že tajemství objeveno...Řekla jsem mu,že buď my nebo ona...A ze mu nebráním.V té chvíli mi bylo vše jedno..Ještě ten večer to jel ukončit,dovezl si hromadu nářadí...Ještě madam opravoval byt.Dozvedela jsem se,že je ještě o12 let starší než on,že s ní by žádnou budoucnost mít nemohl.Nedalo mi to a kontaktovala jsem i ji...Dozvěděla jsem se,že on je láska jejího života..To je mi celkem fuk,já trpím a naše dítě tez
 

Přihlašte se



Kdo je přihlášený

Připojeni - hostů: 17