Nepřeji si, aby se s ní stýkal!

Nepřeji si aby se s ní stýkalS kým? Nu to je vcelku jedno: s bývalou partnerkou, manželkou, kamarádkou..... prostě jakoukoliv JINOU ženou.

Ženou, která vás znervozňuje, která pro vás znamená nebezpečí, před kterou vás šestý smysl varuje...

Nic proti ženskému šestému smyslu. Obvykle se nemýlí. Jenže problém je v tom, jak zacházíme s tím, co nám říká.

Pochopitelně se můžete před partnera postavit a říci mu něco jako že se vám nelíbí, že jezdí s kámoškou každé úterý plavat – vy samy máte právě zumbu a partner plave nerad sám, ostatně na tom vůbec nic není, Ivanka je přece jen kamarádka – a tudíž si nepřejete, aby to dělal. Navíc ta jeho kamarádka je pěkná potvora, všeobecně se o ní ví, že střídá chlapy jako ponožky a vy byste byla moc nerada, kdyby mu ublížila, rozbila váš jinak idylický vztah.

To pochopitelně udělat můžete. Ovšem kromě toho, že tak partnerovi ukážete svoji závislost na něm, také mu předvedete svoji nejistotu, tedy nízkou sebejistotu, za to vysokou míru manipulace, kterou se snažíte dosáhnout svého.

Smutné je, že právě manipulujete s člověkem, o kterém tvrdíte, že ho milujete.

V partnerských vztazích není ani tak důležité to, co říkáme, ale co činíme.

Partner vám může naslibovat hory doly, ale stejně si udělá to, co sám chce.

Naopak, partner vám taky může jednou provždy říci, že do jeho věcí nemáte strkat nos, že se o sebe umí postarat sám a protože vás skutečně miluje, nebýt vás, vaší nejistoty, ani by ho nenapadlo, že s Ivankou taky může dělat něco jiného, než každé úterý několikrát přeplavat bazén a čas od času zajít na kafe a poklábosti.

Co tedy dělat, pokud se do téhle situace dostanete?

Osobně si myslím, že každá žena by si měla zachovat určité své „fluidum“, charisma, kterým svého partnera stále přitahuje a kterým ho inspiruje. Neměla by se k němu chovat jak matka k synovi, skutečně by neměla strkat nos do jeho věcí, především snažit se ho „ochraňovat“ před nástrahami jiných žen. Sdělit mu své pocity, aby věděl, že jí na něm záleží, lze i bez direktivních nařízení a dávání na vybranou typu: buď ona nebo já. Dokonce i bez manipulativního vyděračství.

Výraz, ba ani za ním skryté blbé myšlenky, podle mne není možné zatahovat do partnerství, ty je třeba, aby si vyřešil především ten, koho napadají a to sám se sebou: Kde k nim vůbec přišel, proč se jimi zabývá, potažmo čeho se to vlastně bojí.

Jeden můj dobrý přítel, muž jehož pohledu na partnerství si velmi vážím napsal:

Za sebe si myslím, že o lásce lze hovořit až tehdy, kdy partnera miluju, přijmu ho, takového jaký je a nesnažím se ho ohýbat k obrazu svému. Ve chvíli, kdy ho ohnu a on tomu podlehne, si ho nakonec stejně nebudu vážit, nějaké jeho kouzlo se ztratí.

Já za sebe dodávám: ve chvíli, kdy ho „ohnu“, jsem prohrála. Ztratila jsem PARTNERA a je celkem jedno, zda ten člověk se mnou zůstane a nebo odejde.


 Registrovaní uživatelé mají možnost diskutovat nad tímto tématem v diskuzním fóru, odkaz zde:

DISKUZE