Co dělat, když nevěra přeroste v paralelní vztah

Měsíc, dva či půl roku? Jak dlouho vydrží manželka čekat, až se muž nabaží své milenky? Může se to zdát neuvěřitelné, ale existují ženy, které vědí o manželově nevěře a čekají, až ho to, jak se říká, přejde. Jenže jak dlouho? A má to vůbec cenu?

Muž to vědět nemusí

Pokud je partner opatrný, může se mu podařit utajit mimomanželský poměr poměrně dlouhou dobu. Je však velmi nepravděpodobné, že se to manželka nedozví nikdy. Pak záleží na ženě, jak se zachová. Některé nechtějí přijít o partnera, a proto mlčí a čekají. Manžel si tak užívá a myslí si, jak je šikovný a vynalézavý, že se mu daří vše utajit.

Důvodů je mnoho

Proč vlastně žena toleruje manželovi milenku? Hlavním důvodem bývají peníze. Tím ale nemyslím zlatokopky, které berou nevěru jako malou daň za vysoký životní standard. Spíše mám na mysli ženy, které mají jedno či více dětí, hypotéku, jsou na rodičovské dovolené… prostě jsou na muži závislé a jen stěží by se dovedly postarat o sebe, děti a bydlení jen ze svého platu. Proto prostě mlčí a útrpně zavírají nad manželovými úlety obě oči?

Dalším důvodem bývá závislost, žena si nedovede představit, že by o manžela přišla. Vystavěla si na něm a na rodině smysl života a je pro ni nepředstavitelné o to vše přijít. Pocity těchto žen se dají jen těžko popsat. Myslí si, že jejich život by s odchodem partnera skončil a již nikdy nezačal. Představa samoty je pro ně trýznivá.

Strach. I ten může být důvodem, proč tolerovat nevěru. Jedna kamarádka mi vyprávěla svůj příběh: „Naše manželství bylo takové nijaké. Ani velká láska, ani nenávist. Prostě jsme si vyhovovali. Občas mě napadlo, jestli to má smysl, ale neřešila jsem to. Máme dvě děti, tak není co řešit, dokud nevyrostou a neodejdou z domu. Když jsem se však dozvěděla, že má manžel milenku, najednou jsem měla pocit, že bez něj žít nedokážu. Mísily se ve mně pocit, že ho miluji a že bez něj žít nechci a nedokážu. Najednou jsem měla strašný strach ze samoty, z nejisté budoucnosti a dělala jsem vše proto, aby nás neopustil. Nakonec se to povedlo, zůstal doma, ale stejně jsme se po pár letech rozvedli. Pak už v podstatě bez důvodně. Když jsem zjistila, že už si nemáme co říct.“

A jak z toho ven?

Opět záleží na vás. Dobře si rozmyslete, co chcete, ale pozor! „Největším neštěstím pro člověka je, když dostane to, co chce a ne to, co potřebuje.“ Někdy totiž v záplavě emocí neodhadneme, co je pro nás nejlepší. Proto si v klidu sedněte a rozmyslete si, zda chcete o manžela bojovat. Pokud je vaše odpověď ANO, tak hurá do boje!

A jak na to? To se dozvíte v příštím článku.