Odpustila jsem, ale jak mám zapomenout

Byl to jen úlet a nechce přijít o rodinu a děti. Prý mě miluje. Odpustila jsem mu a dohodli jsme se, že to zkusíme znovu. Jenže pořád se mi do hlavy vtírají myšlenky a představy, jak byli spolu. Snažím se je zahnat, ale není to tak jednoduché, jak jsem si myslela.

Co na to psycholog?

Už jsem to nevydržela a zašla k psycholožce. Byla to zkušená žena a nepřistoupila na mé fňukání. „Udělal chybu a vy jste se mu rozhodla odpustit. Přestaňte se litovat a využijte situaci pro sebe. Začněte myslet na sebe.“ Nejdříve se mě dotklo, že mě vůbec nepolitovala, ale po hodině povídání jsem si řekla: „DOST“. Dost sebelítosti. Začnu myslet na sebe. Ještě po cestě jsem se objednala na kosmetiku a ke kadeřnici a domluvila se na večerní sklenku vína s kamarádkou. Zpočátku jsem se do všeho musela nutit, ale časem mě to začalo bavit. Čím více jsem se věnovala sama sobě, tím víc si mě manžel hleděl. Pomalu, ale jistě jsem začala zapomínat. Už jsem na to všechno nemyslela denně, ale nejdříve třeba každý druhý den, pak jednou týdně. Zapomenout nejde nikdy, je pořád spousta situací, které mi to všechno připomenou, ale už to není tak bolestné.

Člověk si musí uvědomit, že nevěra je signál, že něco nefunguje. Paradoxně může být důvodem nevěry i to, že jste zapomněla na sebe a všechnu péči věnovala rodině. Pak se stanete součástí vybavení bytu a manžel začne toužit po opravdové ženě. Doma má jen matku a hospodyni. Pokud se z nevěry poučíte, můžete i hodně získat. Především sama sebe.